Den s Camarem (a dalšími auty)

Po pátečním svezení v Miatách byla sobota, první den mojí dovolené. Půjčil jsem si na 24 hodin Chevrolet Camaro SS (6.2 V8, automat, přes 400 koní na zadní kola) pro sebe a svou přítelkyni. Jako takovej dárek k vlastním 25. narozeninám, i když časová blízkost byla spíš náhodná - jen jsem se k tomu konečně dokopal.

Rozhodli jsme se uspořádat projížďky s přáteli, protože čím víc nadšených lidí, tím líp. Stihli jsme povozit docela dost lidí, vykouzlit hodně úsměvů nejen jim, ale i kolemjdoucím a kolemjedoucím. Výrazy malých kluků, kteří poznali Bumblebee z Transformerů byly k nezaplacení :-D

První dojmy byly smíšené. Jak nám auto dovezli, vypadalo parádně, ale zároveň děsivě. Mám sice S80, která má 200 koní a řídil jsem i silnější auta, jako 9-5 Aero s 250 koňmi, ale to se nedá srovnat. Nic z toho nešlo takovým způsobem za plynem a než jsem si zvykl na to, s jakou jemností musím hladit pedál pro normální jízdu, tak mi to nebylo moc příjemné. Naštěstí to přešlo mnohem rychleji než bych si v první moment připustil a výletování mohlo začít!

Nejlepší na celém autě je pochopitelně zvuk a zrychlení týhle osmiválcový potvory. To zachrchlání, když nastartuje. Husí kůže...

Užili jsme si spoustu srandy, ale otevřelo mi to oči. Odjakživa jsem fandou muscle cars - moc se mi líbí starý klasiky typu Charger R/T - zvažoval jsem, že bych si nějaké moderní výhledově pořídil, např. se mi moc líbí Dodge Challenger. No, nechci všechny házet do jednoho pytle, ale Camaro bych určitě nechtěl jako svůj každodenní povoz. Boční okna nejsou boční okna, ale průzory bitevního tanku - sedíš nízko, ale okna jsou vysoko. V garáži se oknem snažíš protlačit čipovou kartu ke čtečce a vypadáš u toho jako psychopat. Je z toho blbě vidět. Je to hrozivě široký. Interiér působí katastroficky lacině (což teda asi proto, že je). To všechno je zcela v pořádku u auta, se kterým jdu dělat 24 hodin bordel, ale ne u něčeho, v čem bych měl běžně jezdit.

Problém je, že i když člověka tyto věcí neodradí, jsou tu další dva problémy: Je to amerika, takže jede jenom rovně :) Odbočit, namířit, srovnat volant a plnej knedlík. VRRRROOOOOOM!!!

Čímž se dostáváme k druhému problému: po takovém krátkém, návykovém "vroom" auto jede 180 km/h a člověk je jednou nohou v kriminále, protože mu to ani nepřijde. To auto je prostě nuda provozovat v legálních rychlostech. Anebo aspoň v takových, ve kterých zákonitě nepřijde o noty.

Super zážitek, ale já chci Miatu! S tou je sranda i v nízkých rychlostech.


A ještě "bonuz pro kikoti" - tohle se netýká Camara, ale byly to další automobilové zážitky ve stejný den. Já vím - jako kdyby Camaro SS bylo málo!

Nejdřív nás kolega svezl ve svém Pontiacu GTO 6.0 V8 - taky 400 koní, ale manuál (!) se závodní spojkou a kdesi cosi. No, řeknu to takhle: než nás svezl, myslel jsem si, že Camaro rychle akceleruje. Panečku, to byl rachot. Divokej rozjezd, dvojka, vřískot pneumatik, brutální rychlení - warp speed, trojka, další zakvílení gumy a po chvíli už jedem samozřejmě nemorálně rychle... Něco takovýho jsem nezažil a když jsem zrovna neměl pevně sevřenej zadek (což bylo v každý zatáčce, kdy pneumatiky prosily o pomoc), tak jsem se chechtal, nadšenej jak magor. A to jsem ani nepotřeboval řídit.

Další úžasný zážitek jsem prožil opět za volantem, dostal jsem totiž do ruky klíče od Mercedesu C32 AMG (3.2 V6 KOMPRESSOR, 354 koní na zadní nápravě, automat). To bylo svezení, na který jen tak nezapomenu. Takhle úžasně praktickej kombík (!), se kterým lze den co den extrémně pohodlně a pohodově popojíždět a zároveň, když se mu dá najevo, tak dokáže vystřelit jako maniak a začít trhat asfalt a žrát stromy kolem silnice, jsem ještě neviděl. Naprosto boží sedačky, famózní automat - nejsem fandou automatů, ale tohle bylo vážně neskutečný -, ale hlavně ta ukázněnost. Přišlo mi, že auto k ničemu nepobízí a stisknutí plynového pedálu při zařazené zpátečce na parkovišti se (narozdíl od Camara) nerovná katapultaci do 2 kiláky vzdáleného lesa. Dostal jsem za úkol zahřát olej a jet klidně, což nebyl sebemenší problém - ve skutečnosti by mě ani nenapadlo, jak silné auto řídím. Pak se olej zahřál, tak jsem zabořil nohu do pravého pedálu (který je mimochodem taky boží - ne jako v klasických autech, ale takový "závodní") a začaly se dít věci. Medvídek se z poslušného kombíka proměnil v monstrum, začal hulákat, hladce si podřadil o spoustu kvaltů a vystřelil kupředu. Nikdy jsem neřídil vymazlenější auto, které by bylo tak pohodlné a všestranné. Vždycky jsem měl za to, že AMGčka jsou brutální a v jednom kuse vás chtějí zábít a pobízejí k chuligánství. Je to nesmysl. Úžasný sleeper. Podle mě ideální auto pro lidi, kteří chtějí pouze jedno auto na každodenní byznys a zároveň i pro zábavu. Pozná se, že je to Němec, protože tam se asi hodí nejvíc. Někam, kde nejsou pošahané rychlostní limity - jinak je zde stejný problém jako s Camarem (ale pouze tento jeden).

This article is my 2nd oldest. It is 830 words long, and it’s got 0 comments for now.